Velmi slabě obsazený 15. ročník Rallye Paříž-Dakar 1993 obsadila Tatra ve spolupráci s francouzským importérem, firmou Strager M.A.M., pouze „Babčou“, kterou pilotoval Ota Měřínský se spolujezdci Vlastimilem Buchtyárem a Josefem Kalinou. V tu dobu se však již intenzivně testoval nový soutěžní vůz pro Karla Lopraise, který se do historie zapsal jako „Hasičák“, ve světle dalších událostí pak jako „ten první“, zkráceně „HAS-I“.
Nový „Hasičák“ byl odvozen ze skutečného hasičského typu, který se připravoval do sériové výroby. Proto měl netypicky dlouhou čtyřdveřovou kabinu, která však s sebou nesla výhodu v tom, že byl pod ní, téměř uprostřed, umístěn vzduchem chlazený dvanáctiválec. Vůz na rozvoru, který byl o téměř čtyřicet centimetrů delší proti předchozím čtyřkolkám, měl daleko lepší stabilitu a byl velmi dobře rozvážen. Motor byl již v provedení s mezichladiči plnicího vzduchu a jeho výkon činil skoro 550 koní, důležitější však byl podstatný nárůst točivého momentu a jeho průběh.
Zápis do historie
„Hasičák“ si odbyl premiéru při 16. ročníku Dakaru, který se tentokrát jel na trase Paříž-Dakar-Paříž. Karla Lopraise opět doplnili Stachura s Kalinou. Na startu byla znovu obě Perlini, ovšem již jen pronajatá, a zcela nové, už dvounápravové, Kamazy. Situace pro tatrovácký tým se zkomplikovala již po druhé krátké speciální zkoušce v Evropě. Zdeněk Kahánek, pilotující bývalý Lopraisův „Speciál“, totiž havaroval a nestihl trajekt do Afriky.
Karel Loprais tak do afrických etap startoval jen s tím, co si vezl na svém „Hasičáku“, včetně minima náhradních pneumatik. A zde se naplno projevila největší jeho přednost. Zvolil dostatečně rychlé a vytrvalé tempo na to, aby vozu co nejméně ubližoval a šetřil jej. V prvních pěti etapách sice dominoval Moskovskich, ale v šesté, navigačně náročné etapě vedené v písku, se Karel probojoval na vedoucí pozici, kterou udržel až do dne volna v Dakaru. Tady řešil jen akutní nedostatek pneumatik, s čímž vypomohl Georges Groine, který poskytl alespoň sadu ojetých.
Po dni volna pokračovala spanilá jízda bez technických problémů konzistentně jedoucího „Hasičáku“ v čele kategorie kamionů. A nejen to – po třinácté etapě figuroval Loprais na pátém místě společného pořadí s osobními automobily! V Maroku se k „Hasičáku“ připojil Kahánek, který poskytl další tolik potřebné pneumatiky. Dvě krátké etapy v Evropě sice znamenaly, že se Karel Loprais propadl na šesté místo celkově, na jeho suverénním vítězství v kategorii kamionů s náskokem téměř čtyř hodin na Japonce Sugawaru s Hinem se však už nic nezměnilo.
Tvrdě vydřená obhajoba
Sedmnáctý ročník dakarské rally poprvé v historii nestartoval v Paříži, ale ve španělské Granadě, cílové město – Dakar – se však nezměnilo. Karel Loprais nastoupil na start opět s „Hasičákem“. Vedle Stachury posádku doplnil nováček (a tehdejší vedoucí soutěžního týmu) Tomáš Tomeček. Nově postavený, druhý „Hasičák“ (HAS-II“), lišící se od Lopraisova v mnoha věcech, pilotoval Vlastimil Buchtyár.
Soutěže se již neúčastnilo Perlini, více než důstojně je však nahradila hned pětice Kamazů, přičemž od začátku dominoval Moskovskich. Za ním se držel Loprais, který v polovině soutěže ztrácel na druhém místě necelou půlhodinu. Za nimi bojoval o třetí místo Marčenkov, Buchtyár a Sugawara s Hinem.
Moskovskich v úvodních etapách druhé části soutěže postupně navýšil náskok na Lopraise na téměř dvě hodiny. Situace se začala měnit v etapách na území Senegalu, obsahujících i maratonskou dvojetapu, po níž ztráta činila již jen několik málo minut. V předposlední etapě pak měl vedoucí Kamaz potíže s řízením a Loprais se dostal do čela o necelé dvě minuty. Rozhodla poslední etapa, která tentokrát obsahovala měřený úsek o délce 320 kilometrů. Katastrofa postihla oba špičkové Kamazy – Moskovskich zabloudil, při stíhací jízdě se převrátil a zničil přední nápravu, Marčenkov se snažil kolegovi pomoci a nabral rovněž velkou ztrátu. Karel Loprais jel naopak bez problémů a v cíli slavil své třetí vítězství v dakarském maratonu. Navíc vybojoval i samostatně klasifikovanou Sabinovu trofej, v níž se hodnotily výsledky všech maratonských etap (tedy etap bez servisu) – z toho jednoznačně vyplývá velká spolehlivost „Hasičáku“, který v celém průběhu závodu nepotkaly žádné vážnější technické problémy.
Jedinou komplikací na závěr tak bylo jen to, že Radomír Stachura na šampaňským skropené střeše „Hasičáku“ při oslavě vítězství uklouzl a po pádu si zranil rameno tak, že po návratu domů musel být operován.
Na boku při cestě do Pekingu
Dakar nebyl v roce 1995 posledním závodem Karla Lopraise. S výraznou podporou Motokovu se zúčastnil dalšího ročníku Rallye Paříž-Moskva-Peking (pod oficiálním názvem Master Rally). V „Hasičáku“ jej opět doplnil Tomeček a místo rekonvalescenta Stachury zaskočil Bedřich Sklenovský. Mezi jen sedmi přihlášenými kamiony byla samozřejmě největším soupeřem trojice Kamazů s mohutným doprovodným týmem. Karel Loprais se mohl spolehnout jen na to, co vezl s sebou a na dvojici „létajících“ mechaniků, Milana Kořeného a Zdeňka Kahánka, kteří se mezi bivaky přesouvali pořadatelským letadlem.
Soutěž odstartovala spojovací etapou z Paříže do Traveműnde, odkud se soutěžící přepravili trajektem do Helsinek, následovala spojovací etapa do Petrohradu a další den do Moskvy, přičemž první měřený úsek byl pro nepřízeň počasí zrušen. Po ujetí 3 500 nesoutěžních kilometrů se pak již konečně začalo závodit. Dle předpokladů od počátku dominovaly tři tovární Kamazy. Karel Loprais srdnatě bojoval a po páté rychlostní zkoušce, již na území Kazachstánu, se dostal na místo třetí. Bohužel hned v následující zkoušce v rychlém esíčku Loprais havaroval a „Hasičák“ zůstal ležet na boku. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších následků a na kola jej postavil Moskovskich.
Od té doby již Karel Loprais držel čtvrté místo, když se mu ještě podařilo zapadnout v bahně, odkud jej dostali soupeři. Přesto se dílčími etapovými úspěchy snažil bojovat alespoň o bronz. Po etapě do mongolského Saynshandu činila ztráta na třetí místo již jen nepatrných osm minut, ale v následujících etapách Kamaz nenechal nic náhodě a znovu odstup zvyšoval. V cíli v Pekingu tak obsadil kompletní pódium, Karel Loprais skončil čtvrtý se ztrátou vice jak 3,5 hodiny.
Stříbro o čtvrt hodiny
Po havárii na Master Rally dostal „Hasičák“ novou kabinu i nástavbu. Se „staronovou“ posádkou Loprais, Stachura, Tomeček, se zúčastnil 18. ročníku Rallye Granada – Dakar. Dvojkou tatrováckého týmu byl tentokrát Milan Kořený s druhým „Hasičákem“. Navíc byly pro Poldi Kladno postaveny další dva stejné vozy („HAS-III“ a „HAS-IV“), které oficiálně pilotovali Janoušek a Stehlík (jeden ze synů tehdejšího majitele Poldi). Hlavní konkurent – tým Kamaz – nasadil trojici vozů osazených výkonnými motory Cummins.
V prvních afrických etapách šly dopředu všechny Kamazy, ale už po čtvrté se Karel Loprais probojoval na druhé místo za Moskovskiho. Ten si v polovině soutěže držel náskok hodinu a půl, přestože Karel Loprais etapu před dnem volna vyhrál. Druhá polovina soutěže začala maratonskou dvojetapou. Její druhá část byla totálním triumfem tatrovek, které obsadily první tři místa, přičemž zvítězil Loprais a drobně stáhl ztrátu na vedoucí Kamaz. V další etapě však Moskovskich s opraveným vozem znovu dominoval a svůj náskok zvýšil, nicméně hned další den opět triumfovala trojice Tater. Moskovskiho Kamaz měl technické problémy a Loprais ztrácel už jen něco málo přes dvacet minut. Bohužel hned další etapa byla anulována, další pak radikálně zkrácena. Karel Loprais v ní zvítězil a stáhl ztrátu na necelých třináct minut.
Závěrečná etapa do Dakaru sice měřila 487 km, ale měřených bylo jen 35 km po pláži Růžového jezera. Na tak krátkém úseku se Karlu Lopraisovi nepodařilo ztrátu na Moskovskiho smazat a se ztrátou 14:23 minut obsadil druhé místo.
Jednalo se tehdy o druhý nejmenší rozdíl v cíli v kategorii kamionů (s menším zvítězil Karel Loprais v roce 1988). A znovu se vkrádá na mysl to „kdyby“. Jak by soutěž dopadla, „kdyby“ nebyla předposlední dlouhá etapa anulována a ta poslední zkrácena na třetinu, navíc v situaci, kdy Moskovskiho Kamaz sužovaly technické problémy? Ale bohužel, historie se neptá…
Oči pro pláč
Posledním startem Karla Lopraise s „Hasičákem“ byl 19. ročník dakarské soutěže, který se tentokrát jel na trase Dakar – Agadez – Dakar. Spolujezdce Radka Stachuru doplnil nový navigátor, Vlastimil Kučera z obchodního úseku automobilky. Druhý „Hasičák“, osazený pokusně tlumiči Sachs, pilotoval Vlastimil Buchtyár a tým doplnila i třínápravová „Babča“, která byla trošku nesmyslně přihlášena do hlavní soutěže místo do kategorie doprovodů.
Tentokrát chyběl Kamaz (kombinace problémů hlavního sponzora a nesrovnalostí v homologaci), ale plně jej nahradila trojice továrních vozů Hino, připravených v rakouském Steyru. Po třech etapách vedl Reif s Hinem, Buchtyár byl třetí. Karel Loprais byl šestý se ztrátou necelých dvou hodin, zejména kvůli opravě prasklé trubky mazání turbodmychadla. Ve čtvrté etapě zvítězil Buchtyár před Lopraisem, který se tak dostal na páté místo a po etapě další už byl třetí, Buchtyár druhý. Další tři etapy, končící dnem volna v Agadezu, vyhrál Karel Loprais a ztráta na vedoucí pozici činila něco málo přes hodinu. Bohužel po dni volna již nepokračoval Buchtyár kvůli poškození zadní nápravy a nedostatku náhradních tlumičů, které zůstaly na „Babče“ – ta odstoupila ze soutěže už v páté etapě kvůli zadřenému motoru.
Karel Loprais tak na stíhání vedoucího Hina zůstal sám a po deváté etapě ztrácel na druhém místě 73 minut. Desátá etapa však i pro něj byla poslední. Na 140. kilometru měřeného úseku praskla hnací hřídel ventilátoru chlazení, která poškodila i vstřikovací čerpadlo. Provizorní oprava zabrala více než šest hodin, po dojezdu do cíle po časovém limitu navíc následovala penalizace. S takto provizorně opraveným motorem se nedalo pokračovat v soutěži, a tak nezbylo než ze soutěže odstoupit. Pro Karla Lopraise to bylo při jeho desáté účasti teprve druhé odstoupení, poprvé pro technickou závadu.
„Hasičák“ se – za volantem s Bedřichem Sklenovským – zúčastnil dalšího Dakaru v roce 1998. V jeho průběhu však došlo na území Mali k přepadení bandity a vůz byl ukraden. Naštěstí posádka vyvázla nezraněna, nicméně dvojnásobný vítěz Dakaru se nenávratně ztratil kdesi v Africe…
