LEGENDA: Díl šestý (a poslední)

Po návratu z nedokončené Rallye Dakar 2006 a následných vyšetření se ukázal zdravotní stav Karlových zad takový, že již neumožnil v jeho necelých 57 letech pokračovat v jeho soutěžní kariéře. Na jeho místo nastoupil synovec Aleš, pokračující v rodinné tradici do dnešních dnů. Mladší syn Karla, Leoš, pak v týmu fungoval jako mechanik a řidič doprovodného vozu.

Karel se po ukončení soutěžní kariéry zúčastnil několika dalších ročníků Dakaru za volantem týmového novinářského vozu, naposledy v roce 2010. V roce 2011 se stal vládním zmocněncem pro oblast bezpečnosti silničního provozu. Se svou milovanou „Pumou“ byl ozdobou nejen týmových akcí, ale i setkání příznivců značky Tatra, či různých veteránských soutěží. Živě se zajímal o historii Tatry a společně s bratrem zrestauroval několik veteránů, včetně jedné z Tater 805 výpravy cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Byl jedním z nejčestnějších a nejvýznamnějších hostů při slavnostním otevření nového Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici dne 17. listopadu 2021.

Karel Loprais zemřel po krátké těžké nemoci v nemocnici v Novém Jičíně dne 30. prosince 2021 ve věku 72 let. Rozloučení, za účasti rodiny a stovek přátel, účastníků Dakaru, příznivců a fanoušků se konalo ve smuteční místnosti frenštátského hřbitova dne 22. ledna 2022.

Skutečný „Pan Dakar“

Karel Loprais se zúčastnil celkem devatenácti ročníků Rallye Dakar. V ní šestkrát zvítězil, pětkrát byl druhý, jednou třetí a zvítězil ve dvaceti měřených úsecích. Po vítězství v roce 1994, kdy dosáhl i doposud nejlepšího umístění mezi všemi automobily, kdy skončil šestý, získal přezdívku „Monsieur Dakar“ (Pan Dakar). Jeho šest vítězství překonal v kategorii kamionů v roce 2010 Vladimír Čagin, který dosud se sedmi triumfy vévodí této statistice.

Když započítáme i jednodenní „závod-nezávod“ v Holandském Scheveningenu v roce 1987, tak se celkový počet soutěží Karla Lopraise vyšplhá na dvacet čtyři. Z tohoto počtu pak jen pětkrát odstoupil a jen jednou byla důvodem havárie.

Jeho popularitě ve Francii přispívaly nejen jeho úspěchy, ale i francouzsky znějící příjmení. Sám Karel vzpomínal, že je potomkem snad nějakého vojáka, který se na Moravě „zapomněl“ při napoleonských taženích. Jestliže s ostatními českými příjmením měli Francouzové problémy, u Karla to bylo jednoduché a libozvučně znějící „Lopré“.

Jízdní styl Karla Lopraise přesně vyhovoval africkým ročníkům Dakaru v 80. a 90. letech 20. století. Bez obrovského doprovodného zázemí, jen s tím, co si každý vůz vezl s sebou a kdy i v „továrním“ týmu Tatry si musely posádky své vozy opravovat víceméně samy, jezdil hlavou a přesně tak, aby vozu neublížil. Ctila ho vytrvalost a neúnavnost. Když však bylo potřeba zabojovat, i on uměl „zatáhnout“. Asi nejvíce to vyniklo při zkráceném Dakaru 2000 s cílem v Káhiře, která se díky absenci dunových Nigerských etap, stala od začátku do konce rychlým sprintem. Kamiony tehdy neměly rychlostní omezení, hnaly se rychlostmi 170-180 km/h pouštními pistami několik desítek i stovek kilometrů. Přesto tehdy již padesátiletý Karel s „Pumou“ stahoval náskok o generaci mladších soupeřů Čagina a Tomečka a po nepovedeném začátku bral nakonec stříbro s pouze čtvrt hodinovou ztrátou.

Bohužel závěr kariéry se nesl v duchu problémů a odstoupení, přičemž důvodem bylo trochu rozporuplné rozhodnutí o koncepci soutěžních Tater po změně předpisů v roce 2001. Až přespříliš striktní výklad a chápání předpisů znamenalo z pohledu jízdních vlastností, a hlavně životnosti extrémně přetížených komponent, výrazný krok zpět. A když už se, de facto na vlastní pěst, tým rozhodl auto přestavět, vystavil Karlovi stopku jeho zdravotní stav – na druhou stranu správnost změny koncepce potvrdil rok nato se stejným vozem synovec Aleš ziskem bronzu

Právem oceňovaný

Díky svým úspěchům se Karel Loprais stal držitelem prestižního ocenění Zlatý volant – čtenářské a novinářské ankety, vyhlašovaní v tehdejším Československu a posléze České republice od roku 1976. „Zlatý volant“ v kategorii Rally získal celkem čtyřikrát, a to v letech 1992, 1995, 1996 a 1999. V roce 2022 pak byl ve stejné anketě in memoriam oceněn za celoživotní přínos českému motoristickému sportu.

V anketě Autoklubu České republiky se Karel Loprais stal v únoru 2000 českým motoristickým sportovcem století, a to společně s další legendou, motocyklistou Františkem Šťastným. Dne 28. října 2017 převzal z rukou tehdejšího českého prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.

Vzpomínky stále živé

Karel Loprais pilotoval celkem osm soutěžních verzí Tatry 815. Máme štěstí, že alespoň některé z nich se dochovaly a můžeme se jimi těšit.

V Muzeu nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici je vystavena, a to v nezměněné a autentické podobě včetně šrámů způsobených Radkem Stachurou v létě 1988 na Letné, první vítězná „Čtyřkolka“ z Dakaru 1988 (která si připsala i druhé místo v roce 1987). „Speciál“, s nímž absolvoval Karel Loprais celkem tři maratony je v majetku Milana Horky z Dobříče, který jej v roce 2015 zrenovoval do podoby odpovídající startu v Rallye Paříž-Kapské Město 1992. Pan Horka se s vozem občas účastní různých srazů, setkání a akcí s dakarskou tématikou. A konečně, v Národním technickém muzeu v Praze na Letné se v dopravní hale můžeme pokochat pohledem na nejúspěšnější český kamión „Pumu“, byť v reklamním polepu odpovídajícímu předchozím potřebám týmu Aleše Lopraise.

Do dnešních dnů se pak dochovaly i další dva vozy. Zcela první T 815 6x6, „Ostrý-I“, je ve Francii v poněkud zbídačeném stavu. Jeho majitel se jej snaží postupně dostávat do podoby jeho prvního startu. Snad se tedy někdy dočkáme. Nicméně v Muzeu nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici je k vidění zrenovovaný „Ostrý-II“, tedy zcela stejný vůz, který při Dakaru 1986 pilotoval Zdeněk Kahánek. Dalším dochovaným vozem je pak několikrát přestavěný původní „Žabák“, později „Uhlák“, který se dostal do Německa a dodnes je udržován v závodníkondici, byť jen pro menší soutěže.

Zcela ztracen je „Hasičák-I“, s nímž Karel Loprais dvakrát v Dakaru zvítězil, a který byl ukraden bandity v průběhu Dakaru 1998. Neznámý je rovněž osud dvounápravové T 815, s níž Karel Loprais absolvoval jen Rallye Paříž-Dakar v roce 1990 a která byla v roce 1993 prodána do Německa.

Samostatnou kapitolu představuje „Hasičák-IV“, se kterým Karel Loprais absolvoval dvakrát soutěž ve spojených arabských emirátech v roce 1999, resp. 2000. Vůz je v majetku týmu dodnes a byl v roce 2022 přestavěn do podoby připomínající úspěšnějšího „bratříčka“, tedy „Has-I“.

Veřejným tajemstvím se u českých fanoušků Dakaru na jaře roku 2024 stalo to, že frenštátský tým Lopraisů připravuje věrnou repliku „Pumy“, a to při zachování maxima dochovaných dílů a komponentů. Po dostavbě je plánována účast i na stále populárnějším Dakar Classic.

Odkaz Karla Lopraise tedy stále žije a táhne. A v tomto duchu pracuje i tým „Karel“, aby uctil památku „toho, kdo naučil Tatru vítězit“.

Kompletní statistika výsledků Karla Lopraise